Od chvíle, kdy se počítače dostaly na veřejnost, do doby, než je měla v podstatě téměř každá domácnost, moc času neuplynulo. Není tedy divu, že se stejně rychle rozvíjely i programy, které byly používány. A mimo jiné zde také ty pro děti. Jistě, existovaly i klasické počítačové hry, ovšem samostatným žánrem byly takzvané výukové hry, které byly v jednu dobu mezi rodiči poměrně oblíbené.
Obvykle se sestávaly z jednoduchého pohádkového dobrodružství, kde se plnily různé úkoly, aby bylo možné postoupit dál. Ty však měly podobu například jednoduchých početních příkladů, přiřazování správných barev a podobně. Jejich cílem bylo, aby se děti zábavnou formou naučily základním dovednostem. Je však jasné, že kvůli svému jednoduchému ději i úkolům byly tyto určeny pro ty menší hráče, obvykle ve věku okolo pěti let. Otázkou ovšem je, zda z nich skutečně benefitovaly tak, jak to jejich tvůrci zamýšleli.
Je totiž potřeba říci, že tento typ počítačových her se příliš neuchytil, a nestal se ani populárním. Dokonce ani takto malým dětem totiž nepřipadaly dostatečně zábavné, zvláště když měly i mnoho jiných možností. Koneckonců počítačových her bylo mnoho, a leckteré z nich hrály právě i takto malé děti. Není tedy divu, že těmto výukovým nevěnovaly přílišnou pozornost.
Samozřejmě to neznamená, že by zmizely úplně. Najdeme je i dnes, většinou jako volně hratelné na internetu. Nemají však příliš velkou popularitu, a to jak mezi dětmi, tak ani mezi rodiči. Ti totiž brzy pochopili, že tento typ her jejich potomka nezabaví, a učební efekt také není ani zdaleka takový, jak si původně představovali.
Ano, je možné se učit pomocí her – to byl koneckonců také jejich původní účel. Avšak je potřeba si uvědomit, že hra má být v první řadě zábava, a ono učení musí probíhat přirozeně. Obojí u těchto výukových her chybí. A to je škoda, neboť by dětem mohly hodně pomoci.