Rubrika: Sport

O tom, že jedněmi z nejlépe placených lidí jsou profesionální sportovci, asi nikdo nepochybuje. Když se podíváme, kolik si měsíčně vydělají, mnoha z nás se protočí panenky. Pak se ptáme, zda jsou tyto peníze skutečně zasloužené, zvláště když se v podstatě jen „předvádí“ na hřišti. Z tohoto úhlu pohledu by se mohlo zdát, že jsou přepláceni. Ovšem jsou zde i další věci, které bychom měli zvážit.

Tou první je náročný tréninkový režim, kterému jsou vystaveni. Mnozí z nich trénují každý den i osm hodin denně, a to velmi tvrdě. Většina z nás by něco takového nevydržela. A je pravdou, že mnozí z nich si ve stáří nesou zdravotní následky.

Dále je dobré zvážit i fakt, že tyto peníze jsou odvislé od toho, jaké výkony budou podávat. Pokud jejich výkonnost klesne, pak se mohou s těmito penězi rozloučit. Jsou tedy pod prakticky neustálým tlakem na to zůstat na vrcholu, čemuž musí přizpůsobit v podstatě celý svůj život.

Také je tu fakt, že kariéra ve vrcholovém sportu je velice krátká. Když se podíváme na statistiky, zjistíme, že naprostá většina sportovců ukončí svou kariéru kolem 35. Dobré je také vědět, že pokud si neplatí sociální pojištění, pak se jim doba, kterou stráví ve sportu, nepočítá do důchodu.

Navíc nelze zapomínat ani na fakt, že začínají s profesionálním sportem, a tedy i náročným tréninkem, velmi mladí. To pak také znamená, že nemají žádné školy. Po skončení kariéry tedy nemají žádné uplatnění, pokud si nechtějí doplnit vzdělání, což není v tomto věku nijak jednoduché. Nezbývá jim tedy, než si ze svého platu našetřit na to, aby mohli relativně pohodlně žít dalších 50 – 60 let, a to není nijak snadné.

Je tedy jasné, že přepláceni rozhodně nejsou. To, že mnoho z nich se svými penězi neumí hospodařit, je jiná věc. Ovšem o tom, jak většinou tito lidé končí, se však už příliš nemluví.

Už ve školce jsem měla velice oblíbené sportovní hry. Ve školce se u nás tomu říkalo sportovky. Sportovky byly to, když děti ještě chtěly mimo školku se bavit. A potom ještě mimo první třídu chodit na nějaké sportovní aktivity. Samozřejmě, že to nebyly vůbec žádné náročné sportovní aktivity, ale spíše tam děti dělaly to, co je baví. Bylo to hlavně to, že neseděly a nemalovaly si anebo nečetly pohádky, ale hlavně se nějak hýbaly. Třeba si hrály s míčem anebo třeba dělaly takovou dětskou lehkou gymnastiku. Tady ve školce anebo v první třídě, což bylo vlastně spojené, protože děti sportovky měly rády.

Tak to bylo takové, že tam jednoduše se bavily téměř neustále a rodičům se to moc líbilo. Děti tam dělaly různé pohybové aktivity a dělaly jenom to, co je baví. Tam vlastně nebylo vůbec nic přikázaného, jak člověk se má hýbat nebo jak sportovat. Také velice potěšilo hlavně rodiče, že sportovky stály pouze jenom dvě stě korun každý měsíc. Já jsem tam chodila celou školku a potom také celou první třídu a potom mě velice mrzelo, že od druhé třídy už sportovky vůbec nebyly. Prý o to nebyl tak velký zájem, že prý děti už od druhé třídy raději chodily s přáteli ven, než aby potom ještě dvě hodiny po první třídě a dvě hodiny po školce chodily do sportovek, jenomže já jsem vyrůstala na takovém místě, kde jsem neměla moc vrstevníků, takže jsem byla ráda, že jsem mohla chodit na sportovky.

A víte, co bylo nejlepší? Že mi paní učitelka domluvila ještě alespoň druhou třídu chodit na sportovky! No super! Tohle mě potěšilo, protože jsem alespoň ještě dvě hodiny po druhé třídě byla s přáteli a tohle mě nejvíce bavilo. Tam jsem právě také našla potom moji nejlepší kamarádku, se kterou už jsem dlouho. Máme opravdu plno stejných zálib. Obě dvě jezdíme na kolečkových bruslích a také na kole a také obě dvě moc rády plaveme. Já si myslím, že když člověk bude mít nejlepšího kamaráda anebo nějakou blízkou duši, tak potom spolu můžou dělat takové věci, které je baví, a to například sportovat anebo dělat různé věci. Jak sport, tak také třeba mají oblíbené knihy, které si potom mohou půjčovat. Mít kamaráda na sport je veliká výhoda. 

Je opravdu hodně lidí, kteří mají rádi sport. A abych se přiznala, já osobně bych si nedokázala představit to, že bych vůbec nemohla sportovat. Proto jsem také velice potěšena, že celá moje rodina, a to včetně rodičů i prarodičů, jsou velice sportovně založení. Vzpomínám si, jak moje babička a dědeček stále dokola mi říkali, že by chtěli závodně plavat. Docela mi to přišlo k smíchu, protože vůbec nevím, jestli by padesátiletí lidé mohli závodně plavat. Tedy v té době jim bylo padesát let. Není už jim je přes šedesát let a myslím si, že je ale skvělé, že stále se chtějí udržovat zdravé kondici.

Protože podle mého názoru i starší lidé by se měli udržovat v kondici a v pořádku, protože to prodlužuje život. Je přeci nad slunce jasné, že pokud se člověk bude válet na gauči a vůbec se nehýbat, a ještě jíst k tomu nezdravá a tučná jídla, tak to jeho zdraví vůbec neprospěje. Může to zkrátit život i o pět až deset let. Když jsem tohle zjistila, tak mě to zaskočilo a byla jsem v šoku. Tohle jsem vůbec nikdy netušila! A tohle jsem opravdu četla na internetu, kde to bylo vědecky ověřené věci z Ameriky a také z Německa. Takže já jsem si řekla, že sportovat budu.

A to nejenom kvůli tomu, bych byla zdravější a měla lepší figuru, ale také hlavně kvůli tomu, že sportování mě baví a vůbec nic mě nezastaví v tom, abych nesportovala. Pokud i vy chcete sportovat, tak sportujte, protože na začátek sportování není vůbec někdy pozdě. A pokud třeba máte opravdu velkou nadváhu a stále se vymlouváte, že na sport nemáte čas nebo vás ze všeho bolí klouby, tak proč nezkusit plavání, které vás nadnáší a tím pádem vůbec nezatěžuje klouby? Tento sport se opravdu hodí pro každého. Nebo také zkuste ping pong, který je také vhodný úplně pro všechny. Nebo také můžete vyzkoušet badminton, což je také zábavné.